Eupareunia

Z lingvistického hlediska máme různé jazykové skupiny – japonskou, čínskou, španělskou, anglickou… apod. Nejlépe rozumíme našemu rodnému jazyku. Jestliže však neovládáme žádný jiný a setkáme se s někým, kdo také bude hovořit pouze svou rodnou řečí, odlišnou od té naší, naše komunikace tím bude podstatně omezena.

S láskou je to podobné. Emocionální, výrazová řeč naší lásky a řeč našeho partnera se může lišit, stejně jako se liší čeština od čínštiny. Musíme být proto ochotni naučit se partnerově přirozenému jazyku lásky, jestliže chceme být v milostné komunikaci úspěšní.

Existuje zhruba pět základních řečí lásky, pět způsobů, jak lidé mluví a rozumí emocionální lásce. Dialektů ovšem může být bezpočet. Důležité je však umět promluvit jazykem vašeho partnera. U dětí, které se cítí rodiči milovány a přijímány, se vyvine primární jazyk lásky, odpovídající jejich osobnímu psychologickému pozadí a způsobu, jakým jejich rodiče i další blízcí komunikovali a dávali jim svou lásku najevo. Podle toho budou mluvit a rozumět jednomu z pěti základních jazyků lásky. To, co u jednoho člověka vyvolá pocit, že je milován, nemusí působit stejně u někoho jiného.

První jazyk lásky: Slova ujištění

Jednou z možností, jak vyjádřit lásku emocionálně, je používat slova, která budují. Nejsrozumitelnější jsou jednoduchá, přímá prohlášení typu: „Ty šaty ti ohromě sluší, snad nikdy jsem tě neviděl krásnější.“ Nebo: „Jsem ti vděčná za to opláchnutí nádobí po večeři.“ Když tedy manžel vynese odpadky, řekněte mu: „Moc mě potěšilo, když jsem viděla, že jsi vynesl smetí.“ Neříkejte: „Muselo to trvat tak dlouho? Čekal jsi snad, až to za tebe vynesou ty roje much?“

Skutečná láska nespočívá v tom, že budete mít všechno, co chcete, ale že budete dělat dobré věci pro toho, koho milujete. Ve skutečnosti to ale zároveň funguje tak, že když jsme sami kladně přijímáni, máme mnohem větší motivaci toto jednání opětovat a vycházet partnerovi také vstříc. Jedním z dialektů z jazyka ujištění jsou slova povzbuzení. Přesný význam slova „povzbuzení“ znamená „naplnit odvahou“. Skrytý talent vašeho partnera utopený v jeho nejistotě, čeká možná na vaše slova povzbuzení. Povzbuzení vyžaduje schopnost vcítění a nazírání světa z perspektivy vašeho partnera. Nejdřív musíme pochopit, co je podstatné pro něj. Jsou to slova jako: „Rozumím ti. Záleží mi na tobě. Jak ti s tím můžu pomoct?“

V rámci tohoto jazykového prostoru existuje ještě mnoho dalších dialektů, jako jsou slova laskavá a pokorná, všechny však mají jedno společné – naplňují nejhlubší lidskou touhu po kladném přijetí pomocí slov ujištění.

Druhý jazyk lásky: Pozornost

Když mluvím o pozornosti, mám na mysli plnou, maximálně soustředěnou pozornost. Nemyslím tím, že budete vedle sebe sedět na gauči a dívat se na televizi. Všimli jste si, jak snadno se dá v restauraci odhadnout, který pár je manželský a která dvojice spolu teprve chodí? Ti, kteří spolu chodí se na sebe dívají a zároveň spolu mluví. Manželé tam prostě jen tak sedí a zírají kolem. Věnovat někomu pozornost znamená rozhovor, při kterém se díváte do očí a soustředíte se na to, co partner říká, nebo s ním budete dělat něco o čem víte, že dělá rád a budete to dělat celým srdcem.

Nejvýznamnějším aspektem pozornosti je blízkost vyplývající ze schopnosti soustředit se plně jeden na druhého. Někteří manželé jsou přesvědčeni, že svůj volný čas tráví spolu, zatímco se pouze spolu v určitý čas nacházejí na stejném místě. V blízkosti je podstatné to, co se odehrává v rovině vnitřních prožitků.

Také jazyk pozornosti má své dialekty. Jedním z nejběžnějších je naslouchání. Mám tím na mysli přátelský dialog, ve kterém jsou bez přerušování sdíleny zkušenosti, myšlenky, pocity a touhy. Mnozí z nás jsou vedeni k odkrývání problémů a následně ke hledání jejich řešení. Zapomínáme, že manželství je vztah, ne plán, který je nutno splnit, nebo problém, který čeká na nejlepší řešení.

Jestliže primárním jazykem vašeho partnera je jazyk pozornosti, navíc s dialektem vzájemného naslouchání, bude na vašem sdílení patrně záviset, zda se bude cítit milován. Dovolím si vám proto představit několik praktických tipů. Když k vám partner bude hovořit, dívejte se mu do očí. Když mu budete naslouchat, nedělejte při tom nic jiného. Snažte se vnímat jeho pocity. Sledujte řeč jeho těla. Neskákejte mu do řeči.

Ke vzájemnému naslouchání je nutné nejen umět citlivě vnímat, co nám ten druhý sděluje, ale také umět se partnerovi otevřít. To může být pro ty z nás, kteří vyrůstali v prostředí, kde bylo projevování citů hodnoceno negativně, velmi těžké. Jestliže se potřebujete naučit jazyku vzájemného naslouchání, začněte tím, že si budete zapisovat pocity, které zakoušíte mimo domov. Uvědomte si, že emoce jsou pouze psychické reakce na realitu všedního života. Při každé životní události prožíváme nějaké emoce, napadají nás nejrůznější myšlenky, přání a nakonec na jejich základě také jednáme. Tento proces je sebevyjádřením. Jednou z možností, jak se naučit vzájemnému sdílení, je vymezit si určitou část dne, ve které každý z partnerů promluví alespoň o třech událostech, které během dne zažil a zároveň se svěří se svými pocity. Říkám tomu „denní minimum“ pro zdravé manželství.

Na nedávno konaném manželském semináři jsem manželské páry požádal, aby doplnili větu: „Nejvíc se cítím milován, když …“ A tady je typická odpověď jedince, jehož primárním jazykem lásky je pozornost. „… když děláme něco společně, něco, co děláme rádi oba…“ Jedním z vedlejších efektů společných manželských aktivit je, že jsou jakousi zásobárnou vzpomínek, ze kterých je možno čerpat i do budoucna.

Třetí jazyk lásky: Přijímání darů

Dárek je něco, co můžete vzít do rukou a říci: „Podívej, vzpomněl si na mne.“ Dárek se stává symbolem vzpomínání. Vaše vzpomínka tak nezůstane skryta, ale darem je prezentována veřejně jakožto výraz lásky. Dárky jako vizuálními symboly lásky jsou pro někoho více a pro někoho méně důležité. Proto také lidé mají různé názory na nošení snubních prstenů, což svědčí o odlišných primárních jazycích lásky. Jestliže přijímání darů bude mým primárním jazykem, budu prstenu přikládat velký význam a budu jej nosit s hrdostí. Také všechny ostatní dárky, které od partnera dostanu, pro mne budou důležitým vyjádřením jeho lásky.

Jestliže je primárním jazykem vašeho partnera přijímání darů, můžete se stát skutečným znalcem. Je to totiž jeden z nejjednodušších jazyků k učení. Ale jste-li spíše spořivý typ, budete možná vnitřně vzdorovat představě nákupů jakožto výrazů lásky. Investovat ovšem do vztahu s vaším partnerem, to je jako investovat do těch nejjistějších akcií. Existuje jeden nehmatatelný dar, který někdy může promlouvat hlasitěji než dar, který se dá vzít do rukou. Říkám tomu darování sebe sama nebo dar blízkosti. Vaše fyzická přítomnost v čase krize je největším darem, který můžete partnerovi dát. Vaše tělo se stává symbolem vaší lásky. Jestliže je fyzická blízkost vašeho partnera pro vás důležitá, nabádám vás, abyste mu to řekli.

Téměř vše, co kdy bylo na téma lásky sepsáno naznačuje, že středem lásky je dávání. Všech pět jazyků lásky nás k dávání vybízí. Pro některé jsou ovšem dary viditelnými symboly lásky, skrze které ji mohou vidět nejzřetelněji. Dárky nemusí být finančně nákladné a nemusíte je kupovat každý týden. Někteří za nimi vůbec nehledají peníze, ale lásku.

Čtvrtý jazyk lásky: Skutky služby

Pod tímto termínem si představuji dělání takových věcí, o kterých víte, že by vašeho partnera potěšily. Snažíte se mu vyhovět, … může to znamenat uvařit jídlo, prostřít stůl, vyluxovat, vyndat vlasy z umyvadla, vyměnit dítěti plínky, posekat trávník, vymalovat ložnici, … to všechno mohou být skutky lásky. Vyžadují však vaši pozornost, určitý časový rozvrh, úsilí a energii. Pokud jsou skutky lásky konány s kladným postojem, jsou skutečným výrazem lásky.

Postával jsem po nedělní bohoslužbě pod pistáciovníkem, když se ke mně připojil Marek s Marií. Při představování mi Marek řekl: „Jestli tomu dobře rozumím, zabýváte se manželským poradenstvím“. Pousmál jsem se a odpověděl: „Tak trochu“. … Otočil jsem se k Marii a zeptal se jí: „Když jste chodila s Markem, co vás přesvědčilo o tom, že vás miluje? V čem se lišil od jiných chlapců, s kterými jste chodila?“ „Tím, že mi se vším pomáhal,“ řekla. … „Všechny ty věci pro vás a s vámi dělal proto, že v jeho představách je to způsob, podle kterého se pozná, že někdo někoho miluje. Když jste se vzali a začali bydlet ve vlastním domě, měl své představy o tom, co byste jako milující manželka měla dělat. Čekal, že budete doma uklízet, vařit a podobně. Zkrátka že budete pro něj tyto věci dělat a projevovat mu tak svou lásku. Když viděl, že to neděláte, rozumíte už, proč měl pocit, že jej nemáte ráda?“ … „Přestala jsem to dělat proto, že jsem se nechtěla smířit s jeho neustálým komandováním. Připadalo mi to, jako by chtěl, abych byla stejná jako jeho matka.“ „Jistě,“ řekl jsem, nikdo nemá rád, když je do něčeho nucen. Láska se nedá koupit a nedá se ani vynutit. Můžeme o věci prosit, ale nikdy je nesmíme vyžadovat. Prosby jsou návodem, který ukazuje, jak milovat, zatímco požadavky jsou pro lásku bariérou.“

Primárním jazykem Marka i Marie byly skutky lásky. Stovky jedinců se mohou najít v postavě Marka či Marie a uvědomit si, že to, zda a jak si připadají být milováni, souvisí se skutky lásky za strany jejich partnera. Před manželstvím jsme vláčeni zamilovaností. V manželství máme potom sklony stávat se zase těmi lidmi, kterými jsme byli, než jsme se zamilovali. Všichni se musíme každý den znovu rozhodovat, zda budeme nebo nebudeme svého partnera milovat. Pokud naše rozhodnutí bude „milovat“, nejpřesvědčivějším důkazem bude splnění jeho přání.

Partner, který nějakým způsobem kritizuje mé chování, mi tak zároveň dává ten nejjistější klíč k určení jeho primárního jazyka lásky. Lidé mají většinou tendenci kritizovat partnera nejvíce a nejhlasitěji v oblasti, na které jim samotným nejvíce záleží. Manželka, kterou její muž právě za něco zkritizoval, mu může říci: „Mám pocit, že ti na tom velmi záleží. Mohl bys mi říct, proč je to pro tebe tak důležité?“

Manipulace partnerem pomocí pocitu provinění („Kdybys byla opravdu dobrá manželka, udělala bys to pro mě“) není žádným z jazyků lásky. Nechat se někým zneužívat nebo sebou manipulovat není projevem lásky. Ve skutečnosti svého partnera tímto jednáním zrazujete. Svým přístupem v něm tento nenormální způsob chování podporujete a dále rozvíjíte. Láska mluví takto: „Mám tě příliš ráda na to, abych ti dovolila se mnou takto zacházet. Neprospívá to ani tobě, ani mně.“

Pátý jazyk lásky: Fyzický kontakt

Fyzický kontakt je velmi účinný způsob k vyjádření partnerské lásky. Spojené ruce, polibky, objetí a sexuální styk, to všechno jsou způsoby, kterými si manželé projevují lásku. Pro některé je to zároveň jejich primární jazyk lásky. Bez takových projevů si připadají nemilovaní, naopak s těmito projevy je jejich citový rezervoár plný a o partnerově lásce nepochybují.

Sexuální styk je pouze jedním z dialektů jazyka doteků. Doteky nemusí být omezeny na jedno konkrétní místo. Drobná hmatová čidla jsou rozmístěna po celém našem těle. Některé části jsou citlivější než jiné. To znamená, že ne všechny doteky jsou stejné. Některé budou vaší partnerce přinášet větší potěšení než jiné. Netrvejte na tom, že se jí budete dotýkat tak, jak se to líbí vám a ve chvíli, kdy vy máte chuť. Některé vaše doteky mohou být nepříjemné a obtěžující. … Fyzický kontakt může vztah rozbít nebo mu dát vzniknout. Může být vyjádřením lásky nebo nenávisti. Člověk, jehož primárním jazykem je fyzický kontakt, bude takovému doteku rozumět nesrovnatelně lépe než slovům jako „miluji tě“ nebo „nenávidím tě“.

Jakmile jednou zjistíte, že fyzický kontakt je primárním jazykem vašeho protějšku, popusťte uzdu své fantazii a najděte nové způsoby, jak svou lásku projevit. Pokud jste ještě nevyzkoušeli „dotýkání pod stolem“, můžete zjistit, že by to mohlo být příjemné zpestření vašich příležitostných večeří v restauraci. Jestliže nejste zvyklí držet se na veřejnosti za ruce, možná vás překvapí, že se citová nádrž vašeho partnera může naplnit tímto způsobem. Vyzkoušejte nové doteky v novém prostředí a zjistěte, zda mu to je nebo není příjemné. V manželství o vhodných a nevhodných dotecích rozhoduje samotná dvojice v rámci jistého rozmezí.

V krizových situacích se objímáme téměř instinktivně, protože fyzický dotek je silným projevem lásky. Nemůžeme vždy změnit běh událostí, ale když víme, že nás má někdo rád, můžeme to snadněji přečkat. Pokud je fyzický kontakt primárním jazykem vaší partnerky, neexistuj nic důležitějšího, než ji držet v náručí, když bude plakat. Tito lidé touží po vnitřní otevřenosti svých protějšků a po jejich fyzickém kontaktu.

Zdroj: Gary Chapman: Pět jazyků lásky.