„Omnia mutantur, nihil interit.“
(Vše se mění, nic nezaniká.)

Obecné principy řešení problémů ve vztazích

Samotný způsob, jakým milenci reagují, když se v jejich vztahu objeví nějaký problém, anebo mezi nimi něco neklape, bývá většinou kamenem úrazu. Velmi často se totiž (nevědomě) snaží navrátit vztah do takové podoby, v jakém se nacházel před propuknutím problému, obracejí se k minulosti a snaží se ji znovu obnovit. Musíme však vědět, že dokud se budeme snažit věci vrátit do stejného pořádku, v jakém byly předtím, budeme vždy následně čelit stejnému problematickému kontextu, protože náš problém ve skutečnosti nastal jako důsledek původních okolností, které se nyní nevědomky snažíme obnovit. Když však přijmeme svoji odpovědnost a pokusíme se s bdělostí a pozorností vstřebat náš vztahový problém společně s lekcí, kterou nám přináší, a pokud současně přijmeme fakt, že se v souladu s touto lekcí potřebujeme transformovat, může započnout „léčebný proces“ našeho vztahu. Láska je neuvěřitelně zázračnou silou, která nám může pomoci překonat omezení našeho ega, abychom vytvořili podmínky pro takový léčebný zásah, který si náš vztah žádá. [1]

Bezpodmínečná a nesmírně intenzivní láska svých duchovním působením vytváří nezbytné podmínky pro skutečné řešení situace. Je rovněž tím, co nám pomáhá přijmout fakt, že následkem našeho problému již nezůstáváme stále stejní, a že ani náš vztah už není stejný, jako býval, než se v něm problém začal projevovat. Láska nás prakticky připravuje přijmout transformaci, jako nezbytnou podmínku duševního zdraví. Bez reálné transformace bude nutně, dříve či později, „zdraví“ našeho vztahu ohroženo a pak i podlomeno. Třebaže se tato skutečnost může jevit jako jednoduše pochopitelná, budete při pozornějším ohledání překvapeni, jak neskutečně málo párů ve vašem okolí skutečně dokáže přijmout a dokonce uvítat transformaci do svého života. Protože je vlastně přímým ohrožením našeho ega, bývá transformace většinou diskrétně zahalena pod nánosy našich mentálních zvyků a kompromisů, ke kterým se prakticky neustále uchylujeme, dokud je naše mysl roztěkaná a ovládá více nás, než my ji.

Vidíme tedy, že v harmonickém a trvalém vztahu jsou oba milenci schopni transformace a přijímají ji jako přirozený následek jejich lásky, a jako nezbytnou podmínku jejich šťastného soužití. Ve vztazích, které začínají na špatných základech, můžeme pozorovat neupřímné milence, kteří požadují po druhém, aby se transformoval, bez toho, aniž by sami učinili v tomto směru jakýkoliv pokus.

V tomto kontextu je nám láska jakoby inspirujícím „světlem“, které dodává nezbytnou odvahu zkoumat teritoria všeho, co je NOVÉ. Díky němu se již nebudeme bát přijmout ve skutečnosti prostý fakt, že JÁ + NOVÉ = NOVÉ, protože nyní dokážeme nové prožívat s pomocí tohoto tajuplného a průzračného světla, které v nás láska rozprostřela.

Kdykoliv jsme připraveni se transformovat, stává se láska tajemnou ingrediencí, nezbytnou k vyřešení všech problémů. Všechny „nemoci“ milostných vztahů povstávají stejným způsobem, v důsledku neochoty otevřít se vůči transformaci. Na počátku romantického vztahu jsou do sebe milenci zamilováni, a tudíž se dokáží transformovat velmi snadno a jejich erotický život je velmi energický a spontánní. Aniž by si to sami uvědomili, tato schopnost a touha po transformaci je udržuje šťastné a v lásce, a rovněž udržuje jejich erotickou bouřlivost na nejvyšším vrcholu. Jak se radují ze sladkých a vzrušujících plodů své lásky, ze smyslnosti jejich spojení, začnou pojednou rigidně toužit po tom, aby si udrželi to, o čem se domnívají, že už vlastní!

Naneštěstí, jak se snaží získat kontrolu nad tím, o čem si myslí, že je v jejich vlastnictví, zavírají dveře transformaci a následně v jejich milostném vztahu propuká „nemoc“! Jejich romantické spojení se díky tomuto pomýlenému postoji a v důsledku absence dalších elementů proměňuje ve vztah, ve kterém je přítomno utrpení. A toto utrpení má na intimní život milenců většinou fatální dopad. Oba se snaží, po odeznění nádherné úvodní fáze, vrátit k tomu, co měli a znali dříve, a aniž by si to uvědomili, začínají aplikovat nesprávnou rovnici JÁ + NOVÉ = STARÉ.

Důležitá poznámka: Dokonce i naše schopnost milovat prochází transformací. Na začátku míváme tendenci „dusit“ milovaného/milovanou naší majetnickou připoutanou láskou a jejími důsledky. Jelikož jsme, co se týče praxe lásky, začátečníci, tíhneme většinou k tomu, zapřít našemu srdci svobodu jednoduše milovat, a snažíme se ze všech sil „vymačkat“ z našeho jediného erotického vztahu, který jsme ale již téměř úplně zkonzumovali, i tu úplně nejposlednější kapku potěšení a rozkoše.

Takoví začátečníci nechápou specifický mechanismus lásky a milování, a pokouší se lásku a erotismus „užívat“ výlučně pro dosažení prostého a prchavého potěšení. Postupem času se však každý v pochybách začíná učit ze svých minulých zkušeností a dochází k poznání, jak milovat více a úplněji. Z toho plyne, že i naše schopnost milovat může být prohlubována a může postupně, jak ji prozkoumáváme, nabývat různých kvalit. Rovněž naše schopnost udržet si skrze lásku milostný vztah se začíná, jak se učíme více a více milovat, zlepšovat.

Učit se milovat není pouze základním předpokladem ke šťastnému životu, je to také tajná podmínka nezbytná k tomu, abychom vedli zdravý život, který je „z duchovního hlediska správný“. Tématem spotřebního přístupu k našim vztahům se zabývá text „Láska jako dar od Boha“ v přílohách.


[1] Bivolaru, Gregorian – The Secret Tantric Path of Love, Natha Publishing House, 2010, str. 49

Comments are disabled for this post