Eupareunia

Na úvod praktické skupiny budu prezentovat krátké shrnutí některých základních charakteristik moderních mileneckých vztahů. Jedná se o statistické závěry některých současných studií doplněných o další atributy a postřehy, které se vztahují ke směrování a vývoji kvality vztahů a trendům, které naše vztahy ovlivňují v porovnání například s nedávnou minulostí.

Závěry se vztahují k poměrům, které panují v rámci celé společnosti. Je možné, že některé z nich vám přijdou přehnané, což může být ale způsobeno tím, že se převážně pohybujete v prostředí, kde podobné směřování tolik nesledujete (většinou na základě toho, co si každý „nosíme v sobě“, jsme na některé aspekty vnímavější, než na jiné). Anebo vám naopak vylíčené atributy přijdou až příliš růžové. Není však smyslem tohoto úvodu situaci ve společnosti nějakou posuzovat či vyhodnocovat, jenom považuji za přínosné stanovit si pomyslnou startovní pozici, ze které většina párů bude vycházet. Zmiňované charakteristiky:

• Délka trvání milostných vztahů se alarmujícím způsobem snižuje. Podle statistik byla v roce 2001 průměrná životnost našich vztahů 3-5krát menší, než tomu bylo na začátku 60. let. Zájem o navazování harmonických vztahů zůstal nezměněn, zdá se však, jako by jejich trvanlivost nyní méně záležela na nás. Ve skutečnosti je to pouze nevědomost a ignorance některých základních univerzálních zákonů, která nám znemožňuje rozvíjet milostné vztahy takovým způsobem, jakým si sami přejeme, a v takovém smyslu, jaké je jejich skutečné poslání. [1]
• Ve společnosti došlo v nedávné době k drastické změně ve vnímání vztahů v páru, přičemž některé v současnosti široce přijímané aspekty představují ve skutečnosti ohromné selhání v oblasti vztahů moderních párů. Štěstí a naplnění páru je například často nahrazováno profesním a materiálním naplněním. Životní styl prodchnutý workoholismem a doplněn užíváním stimulantů jako je tabák, alkohol či drogy, posiluje v lidech tendenci „zapomenout“ sami na sebe. Čas, který spolu milenci obvykle tráví, ztrácí jak na kvalitě, tak na kvantitě.  V minulém století byla u milenců představa líbánek spojena s měsícem stráveným v zamilovanosti, dnes můžeme stěží hovořit o víkendu, a to je ještě v některých případech optimistická představa.
• Koncepce našich vztahů bývá maximálně zjednodušována. Například v severských zemích nutí lidi zmatek v této oblasti často redukovat své instinktivní citové reakce na minimum. Místo toho upřednostňují život ve skupinách, které sdílejí nějaký společný zájem, mimo dosah pro ně příliš intenzivních zážitků, jakými je třeba láska či vášeň. Podobné prožitky jsou někdy dokonce vnímány jako něco škodlivého a nebezpečného, co modernímu člověku jenom brání věnovat se svým denním povinnostem.
• Stále více rodin podléhá uspěchanému rytmu společnosti. Podle statistik se například většina rodin v zemích Severu několikrát přeskupí ještě předtím, než děti dosáhnou dospělosti. Díky tomu si každé dítě může „užít“ více rodičů. Tato skutečnost by mohla být brána i jako určitá výhoda, avšak časem tento trend postupně vede k oslabení a degradaci vztahů v páru, a jejich roli začíná postupně nahrazovat společnost, což se paradoxně shoduje s ideály, ke kterým směřoval například utopický komunismus Severní Koreje.
• Erotické naplnění v páru je na hlubších úrovních drasticky omezeno. Většina současných žen není milostně naplněna a zřídka kdy prožívá orgasmus. Z toho pramenící frustrace a poruchy stále ve větší síle ovlivňují naše životy. Ženy také v mnoha případech vnímají svůj sexuální život jako jistou formu oběti (obětují vlastní erotické naplnění pro sexuální uspokojení muže), zatímco muže jejich sexualita vede v mnoha případech k předčasnému vyčerpání a nespokojenosti.
• Z důvodu trvalého odcizení se své vlastní duši, se romantická fáze zamilovanosti (fáze, která jak poznáme, hraje důležitou roli v procesu rozvoje našeho vědomí) zkracuje, a nuda či rutina se objevují stále dříve. Více a více párů se v některých zemích z tohoto důvodu (většinou bez většího úspěchu) spoléhá na partnerského poradce v naději, že se jim snad podaří mezi nimi znovu vzkřísit jiskřičky vášně. Následky této situace jsou dalekosáhlé. Jeden z nich je například nelichotivý fakt, že řada lidí zůstává emocionálně pozadu, co se týče schopnosti uchovat si z citového hlediska funkční vztah.
• Snížená schopnost vést plnohodnotné vztahy, ve kterých vzájemné okouzlení rychle pohasíná, vede k rozbujení pornografie, coby zoufalého pokusu o znovuvzkříšení zájmu o intimnosti a smyslný styk. Na dlouhodobé bázi však tento přístup situaci ještě zhoršuje a může vést k sexuálním poruchám až k úplnému vymizení libida.
• Při bližším pohledu si není těžké uvědomit, že současná forma citové a sexuální výchovy je v rámci naší společnosti na velmi primitivní úrovni a hodnotné výukové materiály v tomto ohledu prakticky neexistují. Přesto právě citová složka našich životů je velmi důležitá. Lidé většinu chyb a špatných rozhodnutí ve svém životě činí v důsledku emoční krize anebo z citové nedospělosti. Jako příklad uveďme záměnu sexuální přitažlivost s láskou, na základě které některé mladé páry vstupují do manželského svazku a snaží se vystavět rodinné zázemí na něčem, co není reálné. Zřídka kdy uvidíme někoho plakat, protože se dopustil špatného mentálního úsudku, pokud se ale jedná o citové neshody, viděli jsme všichni pláče jistě více než dost. Třebaže má na nás tato kapitola našich životů takový vliv, úroveň citové výchovy je primitivní, pokud vůbec nějaká. Dětem ani dospívajícím se nedostává žádného vzdělání o lásce a milostných vztazích, takže jejich jediným zdrojem informací v této oblasti zůstávají hrdinové knih a seriálů, které povětšinou představují zkreslený, odchýlený a velmi nerealistický vzor. Výsledkem je stav, kdy lidé vstupují do života a vztahů z emocionálního hlediska zcela nepřipraveni.
• Dalším důležitou kapitolou našich životů, která v současnosti nesmírně trpí v důsledku nedostatku informací, je oblast sexuality. Podobně jako u emocionální stránky člověka, je vzdělávání o jeho sexuální povaze chatrné, často redukované pouze na základní biologické mechanismy. Nemělo by nás překvapit, že ačkoliv žijeme v moderní éře meziplanetárního cestování, genetického inženýrství a superpočítačů, zůstává naše sexualita stále pod vlivem středověkých tabu a předsudků.